Aneb když kus nábytku přežije víc než vztahové krize a kočičí útoky
Úvod: Obyčejný gauč? Ale kdeže!
Každý domov má nějaký centrální bod. Někde je to jídelní stůl, jinde kuchyně… U nás je to gauč.
Ne jen tak ledajaký gauč. Starý, ale skvělý. Takový, který už viděl všechno, zažil všechno a přesto s námi stále drží. Není to žádný designový zázrak z magazínu o bydlení, ale kdo by chtěl žít v katalogu, že jo?
Tady je příběh našeho gauče, který by si zasloužil vlastní pamětní desku.
láska na první posezení (a ležení)
Kdysi dávno, v jedné dvoupokojové éře mého života, jsem hledala gauč.
Musel být přesně na míru, protože jinak bych se do mého mini obýváku už nevešla s knihovnou a ušákem .
Musel být pohodlný, protože „gauč jen na sezení“ je nesmysl.
A hlavně musel být praktický, protože jsem v té době ještě netušila, že jednou bude sloužit jako jídelní stůl, kino, kočičí pelíšek i milenecká postel.
A tak jsem si ho odvezla domů, složila a on tehdy ještě netušil, co ho čeká.
2. Jak z gauče na ležení udělat gauč na sezení (když nejste švadlena)
Problém?!
Ten gauč nepočítal s tím, že lidi mají hlavu. Tedy konkrétně s tím, že když si sednete, není si kam opřít hlavu, pokud nechcete mít omlácenou hlavu o zeď.
Řešení je na snadě ! Dřevěná lišta a polštáře s tkalouny.
Takhle si představuju DIY projekt na úrovni, který zvládne i někdo jako já – koupíte hotové polštáře, přišijete k nim tkalouny (což je asi maximum mých šicích dovedností) a přivážete je k liště. Hotovo. Gauč povýšen na sedící je tady!!
3. Život s gaučem aneb na čem opravdu záleží
Naše dny se odehrávají kolem gauče.
Ráno? Čaj a přemítání o smyslu života.
Večer? Roztáhnout a svalit se k dobrému filmu s třemi kočkami.
Jídlo? Podnos na postel – protože stůl je daleko.
Partnerský život? Řekněme, že gauč už viděl víc, než by si přál….
A když se k nám připojí naše tři kočky, které ho už považují za své teritorium, přichází otázka: Jak dlouho ještě přežije?
4. Gauč vs. kočky: boj, který nemůžeme vyhrát
Kočky a gauče. Věčné téma. Každý, kdo má doma šelmy s drápy, ví, že gauč je pro ně neodolatelná výzva.
Nejlepší škrabadlo? Gauč.
Nejlepší místo na spaní? Gauč.
Nejlepší místo, kde olízat tlapky a přitom sledovat svět s naprostým pohrdáním? Gauč.
Jak s tím bojovat? Deky!
Dají se prát a vyměnit podle potřeby.
Překryjí tu „patinu“ ze všech kočičích nehod a experimentů.
A hlavně dávají iluzi, že pod nimi není zkáza a destrukce.
Ale všichni víme, že je to jen dočasné řešení. Protože Kočičí puberta je v plném proudu a to i když máme kočičí škrabadla na každém kroku.
5. Kolik toho jeden gauč unese?
Kolik let ještě vydrží? Netušíme. Ale zatím je tu s námi, drží a nese všechno, co mu život hodí pod nohy (nebo tlapky).
- Je to místo, kde začínáme i končíme den.
- Je to kus nábytku, který jsme si přivezli z bytu do domku.
- Je to kousek domova, který je pořád s námi.
A i když jednoho dne přijde chvíle, kdy se s ním budeme muset rozloučit… zatím bojuje. A my mu fandíme.
Závěr: Nejlepší věci v životě nejsou dokonalé. A to je na nich to nejlepší.
Nikdy bych si nemyslela, že budu psát oslavný článek na gauč, ale tady je. A víte co? Jsem na to hrdá.
Není nový.
Není dokonalý.
Není „designový klenot“.
Ale je náš. A má v sobě víc příběhů, než by kdy mohl mít jakýkoliv nový, naleštěný kousek z obchodu.
Takže jestli taky máte doma kus nábytku, který je spíš parťák než dekorace, dejte mu najevo, že si ho vážíte. Protože věci, které s námi žijí, mají duši. 😊
